Který prezident náš národ historicky nejvíce zostouzel a inicioval v Češích ty nejhorší lidské vlastnosti a naopak, který nás ve světě nejvíc proslavil a inicioval v nás či v našich předcích, to nejlepší?
I. Charakteristika našich prezidentů
1) Tomáš Garrigue Masaryk /1850 – 1937/, prezidentem ČSR v létech 1918 – 1935. Zakladatel československého státu. Požíval zasloužený respekt doma i v zahraničí.
2) Edvard Beneš /1884 – 1948/, prezidentem ČSR 1935 – 1938. Po mnichovské dohodě se vzdal funkce a odletěl do zahraničí, kde stál za WWII. v čele československé exilové vlády. V 1945 – 1948 znovu prezidentem obnovené ČSR. Jako nejvyššímu veliteli čs. armády mu lze vytknout zrušení mobilizace proti Hitlerovskému Německu v roce 1938 a následné opuštění vlasti. V době WWII. mu lze vytknout, že naivně uvěřil Stalinovým klamným ujištěním o souhlasu s poválečným zachováním demokratické ČSR. Po WWII. mu lze vytknout určitou podlost vůči Emilu Háchovi /viz dále/ a zejména ustoupení Stalinovým imperialistickým plánům a jejich domácím podporovatelům – gottwaldovským komunistům.
3) Emil Hácha /1872 – x1945/, státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava v létech 1939 – 1945. Vzdělaný a vnitřně poctivý člověk, bývalý prezident Nejvyššího správního soudu ČSR v létech 1925 – 1938. Funkce protektorátního státního prezidenta se ujal jako nezištné oběti národu v krutých dobách nacistické okupace. V závěru svého úřadování na Hradě vykazoval některé projevy stařecké demence. Ve své funkci nejvyššího českého protektorátního představitele se neubránil spolupráci s Němci. Po skončení WWII. byl zatčen a uvězněn. Edvard Beneš pro zlepšení jeho smutného konečného osudu nic nepodnikl i když ho do nevděčné funkce protektorátní hlavy státu sám doporučil.
x) Zemřel předčasně, psychicky mimo realitu, ve vězeňské nemocnici na Pankráci, bez řádné lékařské péče.
4) Klement Gottwald /1896 – 1953/, prezidentem ČSR 1948 – 1953. Před WWII. zakladatel /1921/ a předseda KSČ. Za Protektorátu v emigraci v Moskvě. Stoupenec zločince J. V. Stalina – Džugašviliho. Rozhodujícím způsobem zapříčinil komunistický puč v únoru 1948. Těžký alkoholik, od svého pobytu v SSSR postižený neléčenou syfilidou. Zemřel náhle po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě. Podle nepotvrzených pověstí mu ke skonu „přispěli“ sovětští soudruzi uložením silného radioaktivního zářiče do lůžka při pobytu v Moskvě na pohřbu sovětského diktátora. „Proslavil“ se zaváděním Stalinských metod po únoru 1948 v ČSR – popravami Milady Horákové a spol. Popravu demokratické političky Horákové, která přežila nacistické věznění, schválil přes osobní dopis se žádostí o milost od předních osobností západního civilizovaného světa, např. od Alberta Einsteina a jiných.
5) Antonín Zápotocký /1884 – 1957/, prezidentem ČSR v létech 1953 – 1957. Zakládající člen KSČ a blízký spolupracovník Klementa Gottwalda. Má velký osobní podíl na poválečných komunistických zločinech v ČSR.
6) Antonín Novotný /1904 – 1975/, prezidentem ČSR, od r. 1960 přejmenované na ČSSR, v létech 1957 – 1968. Pod nátlakem tzv. "Dubčekovských komunistů“ se v začátcích „Pražského jara“ /Leden 1968 – 21. srpen 1968/ v lednu 1968 vzdal funkce I. tajemníka KSČ a vzápětí v březnu abdikoval z úřadu prezidenta státu. Za WWII. nespolupracoval s Gottwaldovskými komunisty a nebyl v SSSR. Byl Němci vězněn v koncentračním táboře. Nepatřil mezi Gottwaldovy nejbližší spolupracovníky a ani k zastáncům J. V. Stalina. Zasloužil se za vlády Nikity Chruščova v SSSR o liberalizaci poměrů v komunisty ovládaném Československu. V mezích možností nejvyššího představitele sovětského satelitu, kterou byla ČSR a později ČSSR, byl odpůrcem primitivní sovětizace u nás a slovenských nacionalistických tendencí. Mezi komunistickými prezidenty ho lze řadit ke slušnějším.
7) Ludvík Svoboda /1895 – 1979/, prezidentem ČSSR v létech 1968 – 1975. Za WWI. příslušník čs. legií v Rusku, od 1922 důstojník čs. armády. Od r. 1939 v čele čs. vojenské jednotky, později I. čs. armádního sboru v SSSR. Po WWII. armádní generál a v 1945 – 1950 ministr národní obrany. V r. 1948 vstoupil do KSČ. V 1951 degradován, vyloučen z KSČ a v 1952 uvězněn. Od r 1954 již na svobodě postupně rehabilitován. Jako prezident odmítl po 21. 8. 1968 jmenovat „dělnicko – rolnickou vládu“ prosazovanou u nás sovětskými okupanty a domácími komunistickými kolaboranty /Biĺak, Indra a spol/. Po r. 1969 ale osobně zaštítil proces ostudné komunistické „normalizace“.
8) Gustáv Husák /1913 – 1991/, prezidentem ČSSR v létech 1975 – 1989 a opět zároveň generálním tajemníkem KSČ v období 1969 – 1987, což bylo vytýkáno jako nepřípustné „zdvojení moci“ jeho předchůdci v úřadu Antonínu Novotnému a stalo se jedním z hlavních důvodů Novotného politického pádu za Pražského jara 1968. Za WWII. se politicky angažoval ve Slovenském národním povstání – šlo o palácovou revoluci v rámci Slovenského štátu, když bylo zřejmé, že Hitlerovské Německo definitivně prohrává se Spojenci. 1946 – 1950 vůdčí komunistický politik na Slovensku. V 1951 komunisty zatčen a v 1954 odsouzen na doživotí. V 1960, za prezidenta Novotného amnestován a v 1963 plně rehabilitován. V 1968 se opět aktivně objevil v politice a patřil k předním odpůrcům prezidenta Novotného. Od 1969 převzal vedení KSČ. Stal se předním propagátorem sovětské okupace a hlavním strůjcem hanebné „normalizace“ po srpnu 1968. Po Listopadu 1989 odstoupil z funkce prezidenta pod tlakem veřejného mínění. Jako zásluhu mu lze přiznat to, že v rámci normalizace nepřipustil požadavky některých komunistických zvrhlíků na zločinné procesy, jako u nás byly praktikovány v padesátých létech.
9) Václav Havel /1936 – 2011/. Od 1989 prezidentem znovu svobodného Československa do 31. 12. 1992. Od 1. 1. 1993 po rozpadu společného státu Čechů a Slováků, nejvyšším představitelem samostatného Česka, do r. 2003. Za komunistické totality zakládající člen Charty 77 a jeden z jejích předních mluvčích. V 1989 spoluautorem veřejné petice Několik vět. V létech 1979 – 1983 a v roce 1989 za protikomunistické aktivity vězněn. Přední osobnost tzv. „Sametové revoluce“. Požíval oprávněných sympatií a podpory nejvyšších představitelů západních civilizovaných států. V pozici státního prezidenta značně prospěl tehdejšímu výlučnému postavení ČR mezi postkomunistickými státy a prestiži českého státu a občanů v civilizovaném západním světě.
10) Václav Klaus /1941/, prezidentem ČR od 2003. Pochází z komunistické rodiny /nejasný otec – údajně sovětský agent a člen komunistické strany SSSR a známá matka Marie, členka KSČ/. Za manželku si vzal dceru vysokého slovenského komunistického funkcionáře a později také komunistku Livii, rozenou Mištinovou /1943/. Za komunistické totality údajně opakovaně žádal o přijetí do KSČ, ale pokaždé byl odmítnut pro „neoblíbenost v pracovním kolektivu“ /neověřeno/. Ověřeným faktem je, že se naprosto distancoval od veškerých protikomunistických aktivit. Odmítl podepsat Chartu a Několik vět. Zlí jazykové naopak tvrdí, že aktivně spolupracoval nejen s KSČ, ale i s StB a KGB /neověřeno/. Václavem Havlem v listopadu 1989 přijat do Občanského fóra jako přední ekonomický odborník. V 1991 založil ODS. V létech 1989 – 1992 ministrem financí. Později premiérem ČR. V létech 1992 – 1994, jako ministr financí a později předseda vlády prosadil privatizaci majetku zaniklé ČSSR „kuponovým způsobem“, tj. insolventním a bankami neprověřeným zájemcům a dále tzv. „při zhasnutí“, tj. bez právního ošetření, přesto, že před obojím byl západními zkušenými odborníky, zejména z USA, varován. K získání státního majetku prosadil v USA trestně stíhaného finančního podvodníka čechoameričana Viktora Koženého a husákovské komunistické vrcholové manažery. Podle očekávání odborníků se Klausova privatizace zvrhla v tzv. „Big Tunneling“. Pod uvedeným názvem neslavně vstoupila do dějin nejen české ekonomiky. Po nástupu do pozice prezidenta státu vytváří konflikty v západním světě, vč. OSN, kvůli zarputilému odmítání mezinárodních ekologických aktivit zaměřených k zamezení globálního oteplování, napadání Bruselu a své nekritické rusofilství. Prohlásil se za „eurodisidenta“ a komplikuje postavení ČR ve světě a v Evropě. Aktivně se spolupodílel na odvolání tzv. „Topolánkovy“ vlády při úspěšném prestižním půlročním českém předsednictví EU. V roce 2011 získal negativní celosvětovou proslulost při zcizení drahokamy vykládaného plnicího pera, kterým sám nic nepodepisoval, na prezidentském brífingu v Chile, které bylo natočeno a ve světě publikováno.
II. Naši prezidenti od nejlepšího k nejhoršímu /dle autora článku/
1. Tomáš Masaryk
2. Václav Havel
3. Edvard Beneš
4. Ludvík Svoboda
5. Antonín Novotný
6. Emil Hácha
7. Václav Klaus
8. Gustáv Husák
9. Antonín Zápotocký
10. Klement Gottwald
Ať si každý o mně říká co chce – mám skutečně jakýsi mozek a ještě, tak říkajíc „od hlavy až k patě“ /tedy i s tím, co mi straší v hlavě/ celý poměrně funguju. Proto někdy u notebooku přemýšlím.
Uvažuji o tom, že patřím k lidem, kteří rádi komunikují, kteří se ze zásady neuzavírají do sebe a ani druhé netouží umlčovat. Proto některé produkty svého myšlení občas zveřejňuji.
Snažím se druhým a jejich názorům upřímně porozumět. Někdy s někým souhlasím a obohacuji se jeho názorem, někdy samozřejmě s cizím názorem nesouhlasím. Nikdy však apriorně a bezdůvodně názor druhého nezavrhuji. Nikomu nechci zraňovat jeho přirozenou lidskou důstojnost. Snažím se proto s nikým nejednat pod vlivem svých negativních emocí.
Pokud s někým nesouhlasím, nevnímám ho jako nepřítele pouze kvůli opačnému názoru. Buď mu důvod svého nesouhlasu přátelsky vysvětlím, anebo někdy raději pomlčím a myslím si své. Častěji praktikuji spíš to druhé. Je to asi přirozené. Kam by člověk přišel, kdyby měl každému svůj názor vysvětlovat?
Snažím se podle svých schopností být „orientovaný v prostoru a čase“ a dosud jsem neměl důvod si myslet, že se mi to nějak zásadně nedaří. Mám to i potvrzeno z absolvovaných profesionálních psychologických testů.
Někteří lidé ale nejsou správně zorientovaní, protože nejsou psychicky v pořádku. Takoví si to většinou ani neuvědomují, protože nejsou ani schopní normálně vnímat vjemy a podněty z okolí a tedy ani normálně reagovat a po relevantní úvaze adekvátně jednat.
Existují různé stupně odchylek od psychické normality, různé projevy těchto odchylek – od agresivity až po deprese a různé fobie ze styku s druhými a různé stupně intenzity projevů abnormality.
Internet jako virtuální prostor přirozeně zahrnuje některé účastníky, pro které jsou charakteristické různé projevy psychických odlišností, obdobně jako se psychicky narušení běžně vyskytují v prostoru nevirtuálním.
S individui fatálně nízkého intelektu se ve virtuálním prostoru zásadně nesetkáváme. Zvládnutí techniky a technologií virtuálního prostoru vyžaduje intelekt aspoň průměrný. Avšak s paranoiky /x/, či hlupáky, nebo osobami jinak psychicky vadnými, se na netu zcela jistě běžně setkáváme, obdobně jako v reálném světě.
Přirozená úvaha i praktická zkušenost učí, že elementární psychickou auto terapií je komunikace s druhými, tedy neuzavírání se do sebe a neumlčování druhých.
Vzpomeňme letošní zločinné násilnosti spáchané do sebe uzavřenými inteligentními psychopaty – jarní drama v Norsku spáchané paranoikem, cítícím nepřijatelné ohrožení islámskými imigranty a prosincové házení ostrých granátů a střelbu z kalašnikova do lidí na autobusové zastávce v belgickém Lutychu, pro veřejnost „normálním“ šikovným automechanikem – v soukromí do sebe uzavřeným náruživým milovníkem střelných zbraní.
Ve svém blogu chci proto se všemi vzájemně komunikovat. Budu předkládat své názory na aktuální události a na některé jedince, někdy i z vpředu naznačeného pohledu psychologa – neprofesionála.
Svůj blog pro sebe i pro zájemce o diskutování, pokládám principiálně za prostor pro odreagovávání od šedi pracovních povinností. Proto nebudu předkládat monotematická témata ze své profese inženýra pracujícího ve stavebnictví. Oproti opačné filosofii některých oblíbených blogařů, či blogařek, monotematické profesní diskuze neplánuji.
Na svém blogu očekávám především provozování neškodné virtuální zábavy. V souladu se svou přirozeností budu v diskuzích podporovat svobodu vyjadřování a při dodržování „dobrých mravů“ budu podporovat neomezenou výměnu názorů všech účastníků. I těch, kteří mne „nemusí“ a kteří mne nevlídně kritizují – samozřejmě při respektování zmíněné zásady o mravech.
x) paranoia – psychická porucha vyznačující se bludy vztahovačnosti, podezíravosti, nebo žárlivosti, při plném zachování intelektu
Protože netoužím být "papežtější než papež", respektuji ne zcela dokonalou magii čísla dnešního dne.
Celý článek
Pokus o nezaujatý náhled na probíhající účelové blokování schválení některých vládních reforem.
Přibližně již čtvrtý den probíhají obstrukční vystoupení pseudodemokratických poslanců sdružených v ČSSD za podpory zastánců demagogie a zločinů proti lidskosti soustředěných v KSČM v Parlamentu. Cílem je zablokování chodu parlamentní sněmovny a tím znemožnit schválení některých vládních reforem. Jde o darebáctví? Svým způsobem ano. Avšak má to svá zřejmá „ale“.
Nejmocnější vládní stranu ODS totiž z velké míry také reprezentují ziskuchtiví darebáci, včetně jejich morálně přizpůsobivého premiéra – stranického předsedy Nečase.
K nejmocnějším v každé demokratické vládě patří šéf rezortu financí. U nás jím je za TOP 09 v oboru nekvalifikovaný inženýr chemie Kalousek, proslulý jako nepoctivec a samolibý hulvát. Vyznačuje se agresivní primitivností, byť jeho IQ je zcela jistě nad hranicí primitivizmu.
Kromě nechutných koprofilních veršovánek na adresu názorových odpůrců proslul letos v létě také tím, že uvnitř hlavního města vystoupil z vládní limusiny jenom proto, aby zfackoval neznámého chodce, který na něj z chodníku pokřikoval a udělal neuctivý posunek. Nebyl za to ani potrestán – naopak v médiích se tím ještě chlubil. „Táta“ z Hradu trapnou fyzickou inzultaci chodce ministrem české vlády veřejně v médiích dokonce podpořil.
Současný ministr financí si každopádně ze zastávaných vysokých politických pozic za všech předchozích polistopadových vlád pochybným způsobem /nákup nefunkčních padáků pro armádu apod/ znamenitě nahrabal V reformní vládě premiéra Nečase nyní bez skrupulí s neuvěřitelnou bezohledností nápaditě odírá nemajetné a hmotně nejubožejší spoluobčany, aniž by si sebeméně lámal hlavu, jak docílit nastartování růstu Klausovou privatizací zubožené státní ekonomiky. Naplnění děravé státní pokladny seriozněji, tedy hospodářským růstem, českou vládu a ministra financí zjevně nezajímá.
Třetí vládní strana VV, není politickou stranou, nýbrž účelovým podnikatelským projektem myslitele filosofujícího jednodušším způsobem, v policejních naukách vysokoškolsky vzdělaného Víta Bárty. Ve státě respektujícím skutečnou parlamentní demokracii by taková politická strana neměla právo na existenci, natož na účast ve vládě.
U nás však VV, jakož i jejího předsedu Bártu a morálně přizpůsobivého premiéra Nečase, chrání nejvyšší ústavní představitel – prezident Klaus, alias shora zmíněný „táta“. Díky jím prosazené „ekonomické transformaci“ provedené „při zhasnutí“ a „neznalosti špinavých peněz“, se ekonomicky zadařilo zejména darebům a přirozeně i osobně jemu a jeho rodinným příslušníkům. Samozřejmě na úkor všech poctivých občanů a hospodářského růstu státu.
Klausův „motor privatizace“ – mezinárodní hochštapler, čechoameričan Viktor Kožený, který si u nás díky „úspěšné ekonomické transformaci“ bezpracně a nepoctivě přišel na 4 – 7 miliard „českých“/odhady odborníků se v uvedeném intervalu různí/, na Kanárských ostrovech, kde majetek zcizený českým občanům užívá, může být stále klidný, díky českému prezidentovi a „pravicové vládě“, kterou ze své ústavní pozice na Hradě jistí.
O svou beztrestnost a nepoctivě nabytý majetek se nemusí obávat ani ostatní úspěšní zájemci o nepoctivé beztrestné zbohatnutí, kteří měli české občanství a které jejich „táta“ sdružil v ODS a podpořil napříč politickým spektrem i v ostatních politických stranách – zejména v KSČM a ČSSD. Náš prezident má pro takové pochopení. Přes svůj pozdější teatrální rozchod se stranou nepoctivců, kterou pod názvem ODS založil, jako hlava státu, k českým „úspěšným občanům“, čili nepotrestaným nemorálním zbohatlíkům, se svou chotí a dalšími členy své rodiny jako polistopadový zbohatlík sám patří.
Pro neutajitelný objektivně žalostný výsledek „ekonomické transformace“ se Václav Klaus již pyšně před veřejností nestaví jako „špičkový ekonomický odborník“, jako tomu bylo v počátku jeho politické kariéry, nýbrž přesedlal na „přírodní vědy“. V poslední dekádě se sebestředně nesoudně prezentuje jako „klimatolog světového formátu“, byť je zřejmé, že problematiku přírodních jevů, o kterých publikuje a přednáší, v dostatečné hloubce a souvislostech zcela nechápe, protože je nikdy nestudoval.
Nečasova vláda a současný prezident jsou garanty, že žádný nepoctivý zbohatlík na úkor občanů rozkradeného moderního českého státu nedozná majetkové a ani jiné osobní újmy, přes proklamovaný klamný humbuk s údajným „nesmiřitelným bojem vládního kabinetu proti korupci“.
Je proto objektivně těžko zodpověditelnou otázkou, zda za dané politické reality je účelové paralyzování Parlamentu ČR darebáctvím, nebo záslužným počinem?
Ve všech veřejnosti otevřených prostorách se často odehrávají bizarnosti, o nichž účastnící vůbec nemají ponětí, anebo pouze částečné a zkreslené.
V otevřených internetových fórech se přirozeně vyskytují někteří jedinci, kteří normální situace prožívají jako stresové a chovají se nečekaným způsobem. Psychicky vyšinutí jsou nevyzpytatelní. Je nutné počítat se vším.
Autorská i diskutérská účast musí podléhat určitým omezením ze strany provozovatele. Pro blogaře jsou to „pravidla“, kterými se každý autor článků řídit a pro diskutéry „kodex diskutéra“
Zmíněná omezení ale nestačí. Každý účastník musí hledat omezení také sám v sobě. Někteří se však nechávají ovládat silně prožívanou politickou příslušností k „levici“, či „pravici“, či vztahem k některým veřejným ikonám. Nemluvě o existenci účastníků ovládaných třeba i paranoiou, či jinou psychickou poruchou.
Nejagresivnější účastníci se uchylují k vulgárnostem. Činí tak primitivové i někteří účastníci intelektuálně zdatní, bez ohledu na skutečnost, že vulgarita není argumentačně nejúčinnější. Někdy tím však racionálně docilují umlčení názorového protivníka, buď z jeho rozhodnutí nevystavovat se vulgárním výpadům, anebo z pragmatického rozhodnutí provozovatelů blogů zrušit účastníka, který je terčem vulgárních výpadů.
Nejen v internetu není seriozní někoho urputně ignorovat, či naopak pronásledovat a dehonestovat. Není na místě vnímat názorové protivníky apriorně jako nepřátele. Smysluplnější je schopnost korektní výměny názorů a laskavost, než nelítostnost. Vstřícný přístup k druhým však musí mít samozřejmě vymezené hranice.
Potřeba vzájemné mezilidské komunikace je psychicky zdravá. Není ale dobré propadat jakékoliv psychické závislosti. To platí i o závislosti na netu. Tu lze reálně pozorovat u některých „nadměrných psavců“ i diskutérů, kteří třeba v diskuzích někoho úporně pronásledují a stereotypně nepřátelsky napadají.
Myslím však, že jako v reálném životě, tak i ve virtuálním prostoru platí, že „normální jsou ti, kteří jsou schopní připustit vlastní nenormálnost“. Svým způsobem jde o schopnost společensky blahodárné sebekritičnosti a tolerance k druhým. Zkusme se tím důsledněji řídit.
Proč se Václav Klaus od jisté doby veřejně prezentuje jako přírodvědec, přestože vystudoval ekonomii?
Celý článek
Úvodní prezentace.
Po nepravidelných, cca měsíčních přispěvatelských a pozorovatelských aktivitách, jsem se rozhodl založit si zde svůj blog. Předpokládám, že jeho obsahem budou komentáře a eseje v četnosti cca 2 – 3x týdně. Děkuji za pozornost.
